Ultras – italská produkce na Netflixu

Měli jsme možnost zhlédnout film o fanatických příznivcích Neapole – Ultras. Na jednu stranu vizuálně atraktivní snímek, dobře oblečení herci (objevilo se i mnoho kousků od značky Weekend Offender), ale na druhou stranu slabá znalost fotbalové fanouškovské scény.

Samotní Neapolitánci označili film jedním slovem – slabý. Produkci komentoval známý sportovní novinář Carlo Alvino, který ji nazval absurdní. Místní fanoušci reagovali protestními transparenty rozmístěnými po celém městě. Není divu – kromě skvělých záběrů a povedeného soundtracku (raper Liberato), se tvůrci jen povrchně dotkli světa skutečných ultras.

Pro režiséra Francesca Lettieriho, který dříve natáčel videoklipy právě pro zmíněného rapera, jde o filmový debut. „Ultras“ vzniklo jako rozšíření jednoho klipu, kde fanoušek dostane zákaz vstupu na zápasy svého milovaného klubu. O několik let později z toho vznikl celovečerní film.

"Myslím, že scéna ultras má obrovský filmový potenciál." – Francesco Lettieri

Hlavní roli ztvárnil bývalý kriminálník – Aniello Arena. Bývalý člen Camorry byl v roce 1991 odsouzen na doživotí za střelbu, při které zemřeli tři lidé. Ve vězení se přihlásil do divadelního kroužku, kde se ukázalo, že má herecký talent. Za roli ve filmu „Reality“ od Mattea Garroneho získal dokonce cenu David di Donatello pro nejlepšího herce. Většinu času tráví ve vězení, ale v rámci sociální reintegrace se účastní filmového natáčení. Ostatní herci zapadli do atmosféry, i když někteří připomínají spíš motorkářský gang než fotbalové fanatiky. Samotný film vypráví o fiktivní skupině ultras zvané „Apačové“. Představuje tři generace fanoušků, jejich přátelství a problémy. Hlavní příběh sleduje Sandra (Aniello Arena), staršího vůdce ultras, a mladého Angela, pro kterého je Sandra vzorem. Sandra se bude muset postavit své minulosti a pokusí se zajistit lepší budoucnost mladému fanouškovi.

Natáčení probíhalo převážně v oblastech Pozzuoli, Baia, Bacoli a Fuorigrotta, kde se nachází stadion San Paolo. Zajímavostí je, že klub SSC Neapol nepovolil použití svého loga – všechny vlajky, šály a symboly jsou ve filmu fiktivní.

Kritika se zaměřuje především na scénář a ztvárnění ultras subkultury. Samotný Lettieri se hájí slovy: „Dělal jsem rozhovory s bývalými členy fanouškovských skupin, kteří mi nabídli pomoc při tvorbě realistických postav a příběhů.“ Po zhlédnutí lze říci, že film (dostupný na Netflixu) nepřináší nic nového o scéně ultras. Nečekejte originální příběhy. Pokud hledáte něco hlubšího než „Green Street Hooligans“ nebo „Okolofutbola“, tady to nenajdete. Na druhou stranu je film vizuálně povedený – což je podle nás jeho největší (možná jedinou) předností.